Konec

13. srpna 2011 v 14:51
Blog se ruší...
 

Blog

10. srpna 2011 v 14:22 | Loaren
Měla jsem takové malé zamyšlení nad tímhle blogem....
Víte, tak hrozě moc ráda píšu a tak hrozně ráda bych dodávala nové články, ale nebaví mě to. A víte proč? Protože blogař ke svému blogování potřebuje lidi, kteří mu budou jeho články kritizovat, nebo chválit.
Potřebuje vidět, jaké to jeho psaní nebo cokoliv jiného je.
Přemýslela jsem nad tím, že co jsem byla donucena smazat mou milou endrysk( Tajemné doupě ), začala jsem psát čím dál míň a lidé přestali čím dál míň na mé stránky chodit.
A já tím míň přestala psát.
Přesto, že v pomyslném "šuplíku" mám tolik nových věcí, co bych sem mohla přidat, nemám na to, protože vím, že si to stejně nikdo nebude číst, ale nemám ani na to, abych tenhle blog smazala... takže zbývá jediné. Buď se dám zpátky do kupy a budu se snažt zase přidávat články, nebo půjde tenhle blog "do kytek".

Malá hra-Poušť

1. srpna 2011 v 19:35 | Loaren |  Ostrůvek fantazie-povídky
To jsou roky, co jsem tohle slibovala :)
 


Plujme za obzor

9. dubna 2011 v 10:57 | Loaren |  Oáza veršů-poezie
tak konečně po dlouhé době jedna z mých básní. Napsala jsem ji nedávno :) starší snad v průběhu dodám.


Životem proplout,
jako rozsáhlým mořem,
rozléhá se před tebou,
och, námořníku, námořníku,
vypni plachty a plujme až za obzor.

Za dálkou a lepším životem,
uplujme těm hořkostem.
Ach, námořníku, námořníku,
chytni se kormidla
a veď naši loď.

Plujme co nejdál,
co nejdál to půjde,
plujme, plujme jen my dva,
ach, námořníku.

Slunce nám spaluje tváře,
oslepuje, jeho záře.
Plujme, plujme dál!

Nelekejme se bouří,
to dřevo, naše životy udrží,
nepustí.
Lijavce jen zbičují naši tvář,
jen smyjí prach a špínu.

Noci se budou střídat se dnem,
ne, my si jen nehrajem.

Opravdový život mi ukradli,
och, námořníku,
doveď mě, doveď mě přez moře do ráje.
Do krajiny snů a tužeb,
námořníku, pluj, pluj až za obzor.
Do rozkvetlých luk,
ode mne nepocítíš vzdor,
jen vděk.
Zaveď mě do luk,
kde rozkvétá kvítí,
kde se žíti,
och, námořníku,
bude náramně.

Kde slunce mi bude přát dobré ráno
a měsíc dobrou noc.
Tam budeme mít vyhráno,
tam, kde ptáčci nepřestanou štěbetat,
tam, kde si jako dítě budu moct navěky hrát.

Och, námořníku, doveď mě do nebe,
kde mráčky semnou budou plout,
stejně, jako naše loď,
náš kout,
našeho jemného vědění.

Plujme tam, námořníku.
Zachraň mou pošramocenou duši,
plujme přez oceán,
až do jeho tajemných hlubin
a objevme nepoznané...



Trest smrti

27. března 2011 v 16:22 | Loaren |  Otevřená kniha alias mé myšlenkové pochody
Jako asi každý, několikrát jsem přemýšlela nad tím, jestli trest smrti ano, či ne.
Snad mě možná někdo bude odsuzovat, ale já bych dala smrt za smrt a tím spíš v případě, jako se stalo u Aničky.
Zemřela nevinná bytost, která chtěla ještě žít, která měla celý život před sebou a musela z tohohle světa odejít jen proto, protože byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.
Cožpak si ten, co jí to udělal, nezaslouží stejný úděl?
Ano, sice již mezi námi taky není, ale nejspíš zemřel smrtí, kterou si vybral sám.
Je totiž známé, že ve vězení takové devianty, kteří znásilňují a zabíjí malé děti, čeká smrt, protože je ti lidé ve věznici nesnáší.
Takže teď je otázka, jestli zemřel svou rukou, nebo rukou někoho jiného.
Avšak, zasloužil si to, protože dnešní tresty za smrt jsou hrozně nízké. Nelíbí se mi, jak v některých případech dostanou třeba jen osum let a to ještě některé někdy propustí na podmínku za dobré chování.
Je to nějaký trest? Je to nějaký trest, kde ve vězení je už dneska skoro vše?
Je to trest, když někteří se do toho vězení i těší?
Není, pro mě je prostě trest oko za oko, zub za zub.
Nedokážu si představit, že by se v mé rodině stalo něco podobného, jako v rodině Aničky, ale dokážu si představit, jak se asi cítí a myslím si, že i oni by si přáli úplně stejný trest pro toho, kdo něco takového udělal jejich dceři.
Neříkám, že by měl být trest smrti uplatněný ve všech případech. V některých případech, kdy například otec zabije někoho, kdo mu zabil dceru, bych takový trest nedala.
Ano, je to kruté a neříkám, že bych se zachovala stejně, jenže v takových případech pro to měl člověk pádný důvod a zabil z bolesti. Z bolesti ze ztráty milované osoby jen protože se někdo rozhodl, že zrovna ji zabije.
Tohle je můj názor a může mě každý odsuzovat, může mi někdo říct, že je to krutý, ale věřím, že kdyby se stalo něco podobného u něj v rodině, přemýšlel by úplně stejně...

Nový článek

22. března 2011 v 21:18
Pro tu, která již mezi námi není....

Zlá, zlá, zlá holka

2. března 2011 v 18:34 | Loaren |  Oznámení věcí mých
Ano, vím, že jsem slíbila, že znovu začnu přidávat na blog články a neučinila jsem tak, ale bohužel se mi nedostávalo ani inspirace na psaní, ani času.
Jelikož jsem v posledním ročníku, musím drtit mé mozkové závity učením a ještě k tomu všemu jsem si pořídila psa.
Je to krásný kříženeček československého vlčáka s labradorem, ale děsné šidlo.
Vždy, když dojdu ze školy domů, je tam pohroma.
Roztrhaný plyšák, kartón od krabice, můj koberec a pomalu i sedačka.
Jmenuje se Ronny a 18. března mu budou krásné 3 měsíce.
Zjistila jsem, že je až přemíru inteligentní, učenlivý, ale temperamentní.
Zatím umí sedni, lehni a podat pac. Udělá to samozřejmě jen když se mu chce, totiž když ho čeká pamlsek. A že už ví kdy ten pamlsek mám a kdy ne, to je jasné :)
Přesto se, mí milí, budu teď snažit přidat další články.
Měla jsem teď hodně zameškaného učení, protože jsem byla na operaci a musela jsem všechno dohánět, ale teď se začnu opět snažit, abych potěšila tu hrstku těch, co ještě občas zabruslí na tyhle stránky.
Zatím se s Vámi loučím,
Vaše zlá Loaren :)

Draci

4. prosince 2010 v 15:53 |  Oschlé palety barev-obrázky
A pár obrázků.....

Nenalezitelný pojem mysli

4. prosince 2010 v 15:46 | Loaren |  Oáza veršů-poezie
Přidávám prozatím jednu z mých básní, kterou jsem při mé dlouhé neaktivitě napsala :)

Kam dál