Malá hra-Poušť

1. srpna 2011 v 19:35 | Loaren |  Ostrůvek fantazie-povídky
To jsou roky, co jsem tohle slibovala :)


Plazíš se jako had po rozpáleném písku, který ti rozdírá holou kůži stejně snadno, jako vyčnělé skály.
Máš stále chuť bojovat, i když tě síly pomalu, ale jistě opouštějí. Nateklý jazyk ti skoro až brání se nadechnout a z tvých úst se při každém nadechnutí vydere jen sýpavé chraplání.
Možná sám už podvědomě víš, že tvá snaha je zbytečná, ale tvá vůle je silnější než všechny tyhle myšlenky dohromady.
Písek ti prokluzuje mezi prsty, když se snažíš vydrápat na menší kopeček. Trvá ti dlouho než se na něj konečně dostaneš, vzápětí se však skutálíš, když zjistíš, že sráz je větší, než jsi čekal.
Snažíš se postavit na nohy, ale i tahle snaha je marná. Potácíš se po čtyřech, písek už skoro ani necítíš, i když je tvá kůže lesklá a rudá od krve. Pomalu zvedneš hlavu a tvé zčervenalé a unavené oči zbystří.
Je to snad jen sen? Tak dlouho na to čekáš, že už to snad i vidíš? Není to iluze, výmysl tvé mysly?
Oáza... ach, jak krásné je to slovo, jak tě hladí po duši.
Jako-by jsi nabral nových sil, se konečně postavíš na nohy a jako opilý se potácíš za tím dokonalým obrazem.
Natahuješ ruce, připadá ti, že jen to ti stačí k tomu, aby ses dotkl vody.
Postupuješ dále, mátožným krokem se přibližuješ jak smyslů zbaven.
Čím víc však postupuješ, tím víc ti dochází, že tam žádná oáza není.
Zničený a poražený dopadne na kolena. Už nemáš ani slzy, přesto, že se ti chce brečet jak malému dítěti.
Lehneš si na rozpálený písek a zadíváš se na blankytně modré nebe, již úplně smířen s tím co tě čeká.
Zavřeš oči a pomalu se poddáš tomu, co si pro tebe mělo přijít už dávno...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bigbiz bigbiz | Web | 1. srpna 2011 v 19:50 | Reagovat

Tak musím říct, že tenhle článek je fakt dobrý. Když jsem to četl, bylo to, jako kdybych to viděl před očima. Je to prostě super.

2 LoarenFailet LoarenFailet | 10. srpna 2011 v 19:01 | Reagovat

Děkuji, od tebe to vždy potěší :)

3 DoctoreX DoctoreX | Web | 11. srpna 2011 v 10:41 | Reagovat

Tak...původně jsem plánoval konstruktivní kritiku, ale po pravdě mě nic zas tak strašně konstruktivního nenapadá.
Tohle je taková milá pocitovka, pokud s ní nemáš nějaké vyšší ambice, pokud chceš aby byla právě tímhle, aby se člověk na chvíli vžil do pocitů umírajícího, pak splňuje svůj účel dokonale a já nemám co vytknout.
No nic, jdu ještě najít ke čtení něco delšího, jen nevím, kdy se k tomu dostanu.

4 LoarenFailet LoarenFailet | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 11:53 | Reagovat

V podstatě si vystihl přesně to, čím povídka má být.
Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama